Turner

Jak by slepý spatřil svět, kdyby se mu zrak znenadání vrátil: tak lze popsat účinek Turnerových obrazů na pozorovatele. John Ruskin, neústupný obhájce díla Williama Turnera (1775-1851) v 19. století, mluvil o „nevinnosti oka", které vnímá barvy a tvary ve světě předtím, než rozpozná jejich významy. Avšak aby Turner takový styl vytvořil, musel nejprve překonat dědictví pozdně rokokových akademických technik. Byl romantikem a realistou zároveň - a přesto ani jedno z toho. Jeho krajiny, v nichž daleko předběhl svou dobu, jsou pokládány za první posly impresionismu, ale vykazují také rysy, které ovlivnily expresionismus, a mnohé z jeho pozdních kompozic jsou skrz naskrz surrealistické. Tato kniha poskytuje zázemí nutné k tomu, aby se Turnerovy obrazy otevřely oku. Ukazuje, že Turner nejen ilustroval přírodu, ale že jeho malby oslovují přímo lidské oko - stejně jako sama příroda, pomocí světla a barvy.